Namísto chvály, že je namísto nudného výkladu ve třídě přiblížen život v době kamenném daleko lépe zapamatovatelným způsobem, s dobovým zvykem poděkování své potravě před usmrcením, což dodnes řada kmenů na světě dělá, zavládne hysterie, sepisují se petice za život králíka a stížnosti.

„Moje dítě se teď ptá, odkud se bere maso, které máme doma,“ uvedla jedna z naštvaných matek. Ale to by přece dítě chodící do páté třídy už mělo dávno vědět? V tomto věku už se dozvídá od vrstevníků, jak se dělají děti. Chránit děti před reálným životem musí mít své meze. Domácí zvířectvo v posledních letech z velké části z předměstí měst a vesnic vymizelo, ale dříve viděli děti zabíjačku či stahování králíka už v útlém věku a nijak je to nepoznamenalo. Daleko víc zarážející je, když si jedenáctileté dítě myslí, že maso vzniká v plastové krabičce v supermarketu.

Ona to možná ani nebude tak ochrana dětí jako celková přecitlivělost společnosti a vědomé ignorování nepříjemných součástí života. Ano, hodně zvířat muselo zemřít, abychom se najedli, ale tak je to odjakživa.