Auto s amplionem oznamujícím výkup kožek, už nepraská ve švech jako před léty.
Z nejrůznějších důvodů lidé upouštějí od chovů králíků. „Buď je to kvůli nemocem zvířat nebo stáří a nemohoucnosti chovatele, který už nemá sílu sekat trávu a sušit seno. Mladá generace se králíky nezabývá a už vůbec ne kvůli kůži, i kdyby se její cena vyšplhala na padesát korun,“ popsal situaci výkupčí Antonín Šlehofer, který se v tomto prostředí pohybuje od roku 1990.
Po vesnicích má buď nasmlouvané pravidelné výkupy v určité dny, nebo obesílá obecní úřady s informačními letáky, někdy jede jen tak „nablint“. „Pořád se najdou lidé, kteří na mě čekají. Ale stane se i to, že mi sedmdesátiletí staříci oznámí, že jim králíci uhynuli, nebo se se mnou loučí, že to tentokrát bylo naposledy,“ zmínil se Šlehofer.
Suché a vypnuté kůže zpracovávají v Kaře Trutnov. Nejvíce se vykupují kůže králičí, zaječí, kozlečí, srnčí, myslivci nebo rybáři nabízejí bizam. „Od září 2006 jsme zvedli ceny. U kožky rozhoduje kvalita a váha. Vypnutá a zbavená hlav a běhů je od 12 do 20 dekagramů za 15 korun, nad dvacet dekagramů za 20 korun,“ informoval ředitel Kary Trutnov Zdeněk Rinth.
Karel Paletář z Volyňska s chovem začíná. “Mám spousta trávy na zahradě, proto jsem si obstaral králíky. A i když se ceny kožek zvedly, myslím, že to je stále minimum, protože aby ji člověk uchoval kvalitní, tak je s tím práce,“ řekl.
Mít doma králíky už není, co bývalo. „Dost starostí je s tím, aby nechytili nějaké onemocnění. Kůže jsme nikdy nevyhazovali, ale jejich výkupní cena by měla být určitě vyšší,“ řekl téměř totéž chovatel z Blatenska Ladislav Vrátný.
Ze sítě výkupčích se k průmyslovému zpracování dostávají kožky převáženě do firem Kara a Tonak.